Jedná se o ojedinělé, audiovizuální představení vyloženě komorního charakteru, které by mělo 8.října doplnit koncerty projektu Mythematica a kapely Bratři Orffové na  hlavním sále Paláce Akropolis. Nejedná se o koncert v pravém slova smyslu - osou této nevšední performance je německý němý film Orlakovy ruce, který je ozvučen ambientním, elektroakustickým hudebním doprovodem dvou výrazných uměleckých individualit, všestranného autora a producenta Tomáše Dvořáka (aka Floex -  Andělem oceněná sólová deska Pocustone, soundtracky k hrám Samorost  2 a Machinárium, multimediální projekt Živá partitura spolu s Tomášem Vaňkem  plus mnoho dalších projektů) a designera a pianisty Jiřího Libánského (obaly desek a plakáty pro kapely Ecstasy of Saint Theresa, Bratři Orffové, Priessnitz, Here, Umakart nebo webový design pražských kin Světozor, Aero, Paláce Akropolis aj.). Jejich spolupráci sice zatím chybí oficiální pojmenování, ale jejím obsahem je entuziastický mix hudebního a zvukového experimentování bez jasně vymezených žánrových hranic.

Projekt Orlakovy ruce se poprvé úspěšně představil letos na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. V Praze by se měla premiéra uskutečnit jako nedílná součást večera Quazi Delict Records - 10 let, na kterém český nezávislý record label (Floex, Alvik, Juanita Juarez, Bratři Orffové, Soil, Mythematica ad.) oslaví dekádu existence. Představení Orlakovy ruce slibuje skutečně ojedinělý audiovizuální zážitek. Díky svému ambientnímu ladění se nám jeví jako jediné možné jeho zařazení jako závěrečný bod programu na hlavním sále. Proto Vás žádáme o laskavé pochopení a učinění vyjímky v podobě umožnění pokračovat v programu na hlavním sále i po 22.hodině s ukončením aktivit před půlnocí  Jedná se skutečně o umělecký počin komorního charakteru a neočekávají se ani žádné hlasité reakce diváků. Zavazujeme se, že hluková hladina 85 dB nebude překročena. Děkujeme za pochopení.

za QDR Stanislav Zima

Orlakovy ruce stojí v tvorbě Roberta Wieneho poněkud v pozadí za jiným dílem, notoricky známým Kabinetem dr. Caligariho, který se stal synonymem pro německý expresionismus. Doznívání tohoto uměleckého směru je ale příznačný i pro Orlakovy ruce. Film, který vznikl v rakouské produkci, jde v linii Wieneho hororové tvorby. Pianista Paul Orlac (Conrad Veidt) přijde během nehody o obě ruce. V rámci experimentální transplantace mu jsou naoperovány ruce náhradní, jejichž vlastníkem byl ale úkladný vrah... A ruce skutečně začnou žít vlastním životem. Ústředním motivem filmu se stává později hojně využívané téma o orgánech s vlastní vůlí (namátkou thajský horor Oko). Wiene tak rozehrává v expresionistických intencích hru s postavou dohnanou pochybnostmi o vlastní vině až na hranici šílenství, když sám Orlac pochybuje, zda-li vraždí skutečně ruce nebo on sám?