Život

Nevím co jsem udelal a nevím co se stalo,
ale trochu slzycky do oka se mi derou.
Proč jsou někdy okamžiky kdy člověk prostě neví,
aby jsme snad poznali jak láska v srdci zabolí.
Srdce s duší naříká a neví kudy kam,
těžké rány života ted občas potkavaj.
Za čas slunko vysvitne a mi zas muzem žít,
na tváři slzy usušit  a úsměv rozzářit.
Je to jako den a noc co se stále mění,
na každém z nás závisí zda dojdem k naplněni.
Pujdem krůček po krůčku přeš pomyslný most,
až dojdeme tam nahoru kde začíná radost.

Slunce

Pluje slunce po obloze odhání nám mraky,
jeho dlouhé žluté ruce pomohopu nám taky.
Tyto teplé paprsky co se k zemi řítí,
pomáhají stromům loukám rozkvétají kvítí.
Voda,slunce,hojná půda pomáhá nám žit,
proto všichni tvorové můžou tady být.


Zármutek

Zahlédl jsme starou ženu,silné boky v očích žal,
byla smutná to vám řeknu,osud se sní nepáral.
Byla jak sněhová vločka co dopadá a taje,
její stará schránka těla na dobro svůj boj prohraje.
Teď už vidím pouze duši,co tou schránkou proplouvá,
a však pro ni další dějství života teď začíná.
Bude to snad lepší život,než co před tím prožila ,
jedna velká,krutá válka všechny děti zabila.
Její srdce dobré bylo a teď pláče-naříká,
smrt ji dala novou radost,ale to se neříká.


Strach

Zahlédl jsem anděla,pistoli měl v ruce,
černý kabát žádný úsměv v druhé ruce srdce.
Snažím se mu naslouchat skrze oba světy,
co má asi na mysli snad nebude to krutý.
Ted uz  vidím pouze prášek co do té věci sype,
chci mu moc moc pomoci ale on už nechce.
Jeho krásná bílá křídla naposledy roztáhne,
slzy stekaj po mé tváři,černý příběh nastane.
Nevidí to utrpení co tu po něm zůstane,
že jsou kolem dušičky,tak přestaň!!!
Prosím zvlykave.

Poučení

Podívej se na hodiny teď se náš čas zastavil,
na zdi obraz co tam visí,osudem se proslavil.
Stalo se to jednou cestou,když vítr slova rozsepal,
každý z nás snad věří čemu,jak osud mysl poslouchal.
A však v dáli za horama,ozyvaj se hlasy,
zkusme hledat další cestu nebo nové trasy.
Jaká cesta lepší bude,kolem řek a stromů,
nebo snad ta kamenitá co dovede tě dolů.
Rozhlédni se kolem sebe,neplivej si pod nohy,
vždy tu budou další kroky co ty špatné pohltí.
Tato cesta těžká bude,ale prosím nezoufej,
už jsi skoro na konci,tak se lépe rozkoukej.
Nebylo to jednoduché a však tě to změnilo,
novou tvář starému světu,poučení, o to šlo!

                        
První okamžik

Když jsem tě poprvé zahlédl,okem k nebi jsem vzhlédl,
Byla jsi jak princezna,co nádherná je stále,
a však tvoje vlasy,oči přitáhli mě dále.
Nevedl jsme co mám dělat,byť byl jsme trochu zmatený,
a však ty jak spasná hvězda,dala jsi mi znamení.
Teď už víme oba dobře,že se to stát nemělo,
chtěl jsme ti dát všechno,více na tomhle tom to skončilo.
Nebyl jsme k tobě upřímný,moc dobře to vím,
zklamal jsme tvé srdce,duši teď bych to chtěl napravit.
Prosím,prosím nezrazuj mě nebuď jako já,
přátelství nás obou by byl převeliký dar.
Udělal jsme zpousty chyb,ale čas už nevrátíš,
zkusme spolu otočit list,přátelstvím to napravím.    


Anděl

Potkal jsem vám anděla, měl krásný bílý šat,
přiletěl k nám z daleka, prý z nebe; snad?
Tato bytost nadlidská střeží naši duši,
ať převozník posoudí zda máme čistou duši.
Každý si moh vybrat jakou cestu zvolí,
 naše skutky v životě tě osloví či skolí.
 Tato báseň nabádá, buďme k sobě milí,
ať ta naše dušička neupadne v zapomění....


Slepá láska

Člověk může jedině poznat pravou lásku,
když si strhne z očí tu tmavočernou pásku.
 Kolik už dívek jsme v životě potkali,
ale jen na chvíli tu pásku sundali...
 Proč býti neštastní zhrzenou láskou?
Raději skoncujeme s tou černou páskou.


Tajemná příroda

Procházím se po pěšině kolem luk a hájů, narazím tam na palouček; tak si krásně hajnu.
Kolem sebe samé stromy, obloha je modrá v dáli slyším potůček jak protéká a bublá.
Poslouchám zvuky přírody, kochám se zpěvem ptáků, konečně jsme utekl z města smogu a prachu. Na obloze září luna prochází mnou mrazení, kapky deště padá hvězda, je to svaté znamení.


Potěšení

Povídání s tebou je lehké jak vánek,
pokud budu moci pozvu tě na šálek.
Jsi prostě má holčička co ji to moc sluší,
když tě muži zahlédnou musí sklopit uši.
Tato báseň pro Tebe složená je dnes
přeji šťastný život i třeba bez peněz!
Láska, něha, vzrušení, to není jenom kec
když poznáš toho pravého smíš létat do nebes.
Moc krásné je milovat a naplno žít,
hlavně svoje přátelé nikdy neztratit!
Pokud se to stane je to smutné jen,
nebylo to přátelství ale pouhý sen.
Toto co jsem složil je směřováno Tobě,
doufám že to potěší a poví něco o mě.
Přeji krásný den a do duše jen kvítí
ať ti celý život  slunce krásně svítí.




Maska

Lidé stojí na podiu a hrají tam divadlo,
škoda že jsou povrchní a jejich masky lákadlo.
Jsou to loutky v tomto světě ukryté bílým závojem,
 tak sakra ,lidi, shoďte masky, pojďte s námi do boje!
Nebude to žádná sranda pouze dřina upřímná,
ale zkuste spasit duše ať bůh nás v nebi ohlídá.
Nejsme tu je kvůli slávě, úspěchům, penězům,
jsme tu přeci pro lásku v srdci pro pomoc bližnímu.
 Náš život je pohár co po kapkách se plní,
tak kruci si uvědomte čím pohár se naplní.

První láska

Potkal jsem Vám ženu, upřímnou a krásnou,
daroval ji květinu na světě mou vzácnou.
Ta žena byla báječná, v očích měla třpyt,
zeptal jsme se nesměle zda smím ji políbit.
Přistoupila ke mně, polibek mi dala přišla vášeň-vzrušení...
Do nebe mě vzala. Byla jako anděl co přivítal mě vřele.
Líbala moc báječně a bylo to skvělé.

Bláhový sen

Když jsem ti poprvé pohlédl do tváře,
vůbec jsme netušil jak moc mi ukáže,
dlouhé vlasy temný zrak měl jsem z tebe trochu strach.
Byla jsi jako anděl co v ďáblíka se promnění,
 malý záblesk v očích, snad ještě nejsme ztraceni,
A ty se ještě divíš co jsi měla udělat?
Vždyť mohla jsi jen jedinkrát říci…  chtěla bych tě milovat…