Příběh Jeffa Millse se nedá shrnout jen do několika řádků, jako by to bylo možné u mnoha jiných DJů.
Jeff Mills je legenda, která dokáže neustále překvapovat a posouvat hranice techna daleko za obzory skalních vyznavačů pravidelného čtyřdobého taktu.

Jako správný otec (otec techna) ví, že jeho dítěti nestačí jen dobře růst, prosperovat a posilovat, ale postupem času je důležité především fúzovat jej s ostatními kamarády.  Inu Jeff své dítě seznámil nejprve s kamarády od filmu a později jej začal párovat i s ostatními hudebními žánry. A zatímco mnoho ostatních techno producentů je schopno oscilovat maximálně mezi housem a acid technem, Jeff Mills se rozhlíží po mnohem vyšších metách. Nejdříve zkouší svého automatického bubeníka spárovat s jazzem a výsledek není vůbec špatný.  Zásadní zlom však přichází, když se Mills seznámí s mladým a nadějným skladatelem Thomasem Rousselem, se kterým ho mimo jiné spojuje i záliba ve filmové hudbě.  Shodou okolností je Roussel už 10 let Jeffovým velkým fanouškem. Společně pak začali počátkem roku 2005 pracovat na přepisu Millsových tracků do instrumentální podoby...

Je ráno 2. července 2005 a pod Pont Du Gard, kousek od francouzského Avignonu, se začíná chystat podium pod širým nebem. Postupně se na něm objevuje 70 židlí a notových stojanů, dirigentský stupínek a kousek od něj, po pravé straně, technici zapojují legendární Roland 909 a další hardware (24 kanálový mixák Tascam, Vestax PCM-500, 2x Pioneer CDJ-1000).
Krátce po setmění na stage usedá kompletní Orchestr Montepelier Philharmonic pod vedením dirigenta Alaina Altinoglu. Na podiu taktéž vstupuje nejočekávanější muž tohoto večera – Jeff Mills, který si nasazuje svá DJská sluchátka Sony MDR700 a vytahuje první šavli na mixážním pultu.
Show s názvem Blue Potential začala a ve vzduchu je cítit zvláštní atmosféra. Lidé neví, zda li mají tančit nebo jen stát s otevřenou pusou. Jeff Mills společně s orchestrem postupně představuje svých 15 tracků převedených do instrumentální podoby, ve kterých se on sám stará o rytmický podklad a efekty, zatímco orchestr má na starosti melodické a harmonické pasáže. Během celého vystoupení zazní legendární skladby jako jsou Amazon a Sonic Destroyer, ale i remaky ze soundtracků k filmům Metropolis a Three Ages.

Absolutní extáze pak přichází při geniálně zpracovaném The Bells, kde uslyšíme opravdové zvony, doplněné kompletními smyčci, pozouny, ale i xylofonem a tympány.
Ne nadarmo je právě tento remake jedním z nejsledovanějších počinů z Blue Potential na YouTube a ne nadarmo má právě tento díl Apokalypsy podtitul The Bells. Ostatně posuďte sami, co s vámi udělají první tóny ústřední melodie ZDE Nenaskočila vám taky husí kůže?

Ačkoli se může zdát, že hlavní roli za Millse převzali muzikanti, není tomu tak. Jeho ruce neustále kmitají nad knoby a šavlemi všech mašin a uši má stále ve střehu. Odpočinout jim dá jen v pauzách mezi skladbami, kdy do mikrofonu, svým osobitým způsobem, ohlašuje další koncertní kousky. Ačkoli na sobě nikdy nedává nervozitu znát, právě z jeho řeči je tuto noc poznat, jak z něj napětí pomalu opadává. Ostatně není se čemu divit, realizace a nácvik projektu Blue Potential trvaly několik měsíců.

A proč to vlastně celé Jeff Mills udělal? Jak on sám říká: „Chtěl jsem do své hudby promítnout více emocí. Synťák lidskému uchu nikdy naplno nenahradí například bohatý a melancholický tón hoboje.“  

Jeff Mills není první, kdo propojil „umělé“ a živé nástroje, ale díky tomuto koncertu se o něm bude mluvit jako o člověku, který dokázal povznést techno na skutečnou uměleckou úroveň!

Celý záznam koncertu můžete zhlédnout na DVD Blue Potential nebo na YouTube: ZDE

PS: Až vám někdo bude vykládat o slaboduchosti techna, pusťte mu Blue Potential... ;-)