1 - AHOJ ROMANE , JAK SE MÁŠ?

Ahoj . Mám se fajn. Dělám to co mě baví a zdravíčko slouží.. musím
zaklepat.. ťuk ťuk ťuk .


2 - OD DOBY KDY JSME SPOLU DĚLALI ROZHOVOR NAPOSLEDY UPLYNULA DLOUHÁ DOBA. CO SE ZMĚNILO V ŽIVOTĚ   ROMANA HYDEA? JAK NA TO KOUKÁŠ?

Stalo se toho moc.. Zejména v posledním roce, ten byl zlomový a pro mě nesmírně důležitý.  Udělal jsem spoustu práce , někam se zase posunul a hlavně se poznal s fajn lidmi, kteří na mě měli myslím dobrý vliv a pomohli mi trošku rozšířit si obzory a možná i změnit myšlení a přístup k životu. Jelikož všechno se vším souvisí, tak mi to hodně pomohlo ne jen v osobním životě , ale také ve všech aktivitách, kterým se věnuji.


3 - POMĚRNĚ ZNAČNĚ SE ZMĚNILA ČESKÁ TANEČNÍ SCÉNA. JAK TO VIDÍŠ A VNÍMÁŠ TY?

Myslím, že ta cesta ke dnu je přirozený vývoj, kterému jsme se nemohli vyhnout díky mentalitě našeho národa a přístupu některých jedinců, kteří tahají za ty hlavní drátky.
Domnívám se , že ještě tak rok bude trvat než si na to dno hrábneme a pak se začne od začátku. Je důležité , aby tenhle současný stav nesemlel těch posledních pár srdcařů, kteří ještě balancující na klaccích pod nohama,  alespoň jednou rukou roztáčejí vály (tou druhou házejí hrách na zeď)  a těch pár srdcařů na té druhé straně ať  občas ještě zajde do klubu a podpoří tak ty první „žongléry“. Taky je důležité, aby se mladí kluci s dobrým vkusem nenechali odradit tím, že prorazit je čím dál těžší a jeli si to svoje a nenechali  se ovlivnit trendem. Záměrně píšu kluci, protože holky to mají v tomhle tom o hodně lehčí. Základem je tedy kvalitní dj kultura s nadšenci a fanoušky kolem a to je základ pro to, aby se zde mohlo začít něco zase budovat.


4 - PO NĚKOLIK LET DOMINUJÍCÍ TECHNO NA ČESKÉ TANEČNÍ SCÉNĚ VYSTŘÍDALY JINÉ HUDEBNÍ STYLY. JAK TO VIDÍŠ A JAK VŮBEC VIDÍŠ BUDOUCNOST TECHNA U NÁS?

To že éra techna nebude věčná bylo, myslím, jasné všem. Když bylo techno mainstream všichni hráli techno hlava nehlava a to taky rozhodně nebylo  dobře. I mně z toho ta hlava bolela. Techno bušilo ze všech stran, nerozlišovala se kvalita, originálních a kvalitních  djs i přes barvitost techna  bylo pramálo, bylo to hodně jednotvárné , celistvé a lidi byli ubiti. Nabídka převyšovala poptávku a bylo jasné, že se bude hledat náhradní řešení. Lidem se moc obzor nerozšiřoval, respektive oni sami si ho nerozšiřovali, nepátrali po něčem dalším, jen čekali co se jim naservíruje na zlatém podnosu. Toho využili promotéři a vrhli se na tu oblast taneční muziky, kterou zaberou mnohem širší spektrum potencionálních „zákazníků“a pokud možno je přeberou i diskotékám pod hlavičkou kosmopolitní in-kultury.  To kam směřuje hlavní směr by nebylo až tak špatné, jako spíše to, že se opravdu ztratilo i to podhoubí. Máme u nás pár kvalitních lidí na světové úrovni, jako první mě napadá třeba Elektrabel. Je to člověk, který muzice obětoval v podstatě vše a je to neuvěřitelný talent. Když se však podívám, kolik má u nás vystoupení (při doslova směšné ceně za kterou hraje) , tak je mi do breku.  Kdyby nebylo pár nadšenců, mezi které se počítám i já, tak ten člověk vůbec nehraje.

5 - KDYŽ JSEM U TÉ BUDOUCNOSTI, JAKÝ SI MYSLÍŠ , ŽE  BUDE DALŠÍ VÝVOJ  ČESKÉ TANEČNÍ SCÉNY?

Myslím, že jsme na tom z postkomunistických zemí asi nejhůře. Vidíš to na taneční kultuře, kultuře sportu , politické kultuře a na mezilidských vztazích. Měli jsme po roce 89 rychlý start. Byli jsme nadšeni ze svobody a byli jsme ochotni si opasky a všechno ostatní  utáhnout.  Bohužel jsme to neudělali dostatečně a nyní už jsme hodně zhýčkaní a rozmazlení z toho zvyku, kdo nám co jednoduše dá při minimálním úsilí. Budoucnost ČR i budoucnost taneční scény potažmo techna vidím velice špatně v závislosti na již zmiňované mentalitě našeho národa a jeho ctižádosti. Slovensko nás v hospodářství dohání už teď (co se týká techna byli vždycky napřed o několik let) , Maďarsko klubově žije, Polsko ožívá.. u nás to jde opačným směrem. Otázka tedy nezní kam se bude ubírat hlavní směr, ale bude ještě něco jiného než mainstream? Bude z čeho vybírat? Když vidím, jak odpadávají staří kmeti i mladí nadšenci, tak nevím nevím.

6 - TEĎ TROCHU Z JINÉHO SOUDKU. OPĚT JSI SES VRÁTIL K CYKLISTICE. CO PRO TEBE TENTO SPORT ZNAMENÁ, PROZRAĎ NÁM BLÍŽE O SOBĚ A CYKLISTICE? ZA CO JEZDÍŠ A JAKÉ MÁŠ VÝSLEDKY?

„Slunce v paprscích kola vidí jen ten , kdo jimi pohybuje“.. to je citát z jedné knížky o Tour de France, tuším Sůl v kávě se jmenovala.  Velice složitě se přibližuje tento sport lidem, kteří s ním nikdy na „vážnější“ úrovni nepřišli do styku. Cyklistika je jednoduše nejmasovější sport. Kolo má doma v podstatě každý. Na vrcholové úrovni je to však extrémně náročný  a tvrdý  sport, kde průměrný závod trvá 5 hodin a člověk si v jeho průběhu  hrábne opravdu na dno. S tím také souvisí to, že kdo jej jednou začne dělat, tak jej zpravidla dělá do konce života,  protože cyklistika bolí, hodně bolí, on je to vlastně sport o bolesti , překonávání sama sebe, totálním vyčerpání a poznání vlastních možností a hranic. O to více však chutná úspěch, který se po tvrdé práci při troše štěstí alespoň jedou za čas dostaví nějaký výsledek. Já dělám cyklistiku od 13 let. Začal jsem závodit v mladším dorostu (tehdy se na start postavilo i stočlenný balík juniorů na krajských přeborech – nyní vzhledem k tomu kam dnešní mládež spěje s  bídou 20 – 30) , pak jsem si prošel starším dorostem a nakonec jsem přešel do mužů. Tam byl ten výkonnostní rozdíl a skok tak obrovský, že jsem to nějak nepobral.Bylo hodně složité se postavit na start s lidmi jako Purmenský, Faltus, Padrnos, Konečný a vůbec uviset alespoň třetinu závodu a dojet v limitu  . vyklidil jsem proto pozici a jen trénoval ( v té době jsem se začal věnovat i muzice)..Trénink jsem nepřerušil a před 2 lety jsem se začal pomaličku zase dostávat k závodění, hodně mi to chybělo a začal jsem si trošku věřit . .Najížděl jsem větší objemy, přistupoval k tomu více profesionálněji  a zaťal zuby. V loňském roce jsem založil s kolegou tým Equipe Enzo , pořídili jsme kvalitní materiál a začali objíždět větší závody. V loňském roce jsem na velkých závodech dojížděl zpravidla ve čtvrté desítce z nějakých 200 startujících , ke konci roku už se mi podařilo objevit se dvakrát v první desítce na menších,ale kvalitních závodech. .. Letos mám za sebou dva menší závody s výsledky v první dvacítce , takže jsem spokojený. To hlavní však teprve přijde. Podotýkám však, že nejsem žádný cyklistický talent a vždy jsem byl takový průměrný silničář  s občasnými náznaky úspěchu  Nejblíže mám k časovce, ale v loňském roce jsem zapracoval i na kopcích, které jsem už schopný přejet s těmi nejlepšími.


7 - CÍLE A PLÁNY DO BUDOUCNA?

Mým snem je ještě jednou něco vyhrát nebo se alespoň  postavit se na bednu.. Je to veliký sen a nevím jestli nezůstane jen u něj. Je to v tom balíku a té konkurenci sakra těžké a v danou chvíli mi to připadá jako sci-fi. Dalším snem, který se mi snad v srpnu splní, je objet si pár kopců známých z Tour de France v Pyrenejích. V srpnu se chystám jako masér/mechanik   týmu české reprezentace handbikerů na MS do francouzského Bordeaux, což je 200 kilometrů od Pyrenejí, tak snad…Co se týká muziky, tak bych chtěl ještě nějaký ten pátek hrát. Momentálně mám dobré zázemí ve Fabricu, kde se mi hraje výborně a výborný klub s dobrým zvukem je taky Mrkev v Opavě, kde si také rád zahraji. Pokud bude kde, tak určitě budu hrát.


8 - V MINULOSTI JSI NAHRÁL CD, KTERÉ NESLO NÁZEV IN MEMORIAM MARCO PANTANI. CO PRO TEBE ZNAMENÁ TENTO CYKLISTA?

Marco byl veliký závodník. Nejkrásnější vzpomínky mám na to když jsme tady s klukama sledovali v telce jeho souboje s Indurainem , Romingerem, Rijsem, Ulrichem na velikých etapách. Byl to naprostý exot, kontroverzní postava, originál  a neuvěřitelný vrchař. Jako člověk to měl však neuvěřitelně těžké. .Byl pod neustálým tlakem. V cyklistickém světě a hlavně Itálii obrovská ikona i celebrita. Člověk, kterého hnaly do kopce milióny fanoušku, kteří ho povzbuzovali  podél trati …...na hotelu a v životě  byl však sám, bez pravých přátel , jen se štvavýma titulkama v bulváru a s obviněními z dopingu. Z toho vzešly deprese a jiné psychické problémy, bral utišující léky a bohužel si ve finále  pomáhal i kokainem, což pro jeho už tak přetěžované srdce nebylo zrovna optimální. Každopádně se tady způsobem jakým závodil zapsal nesmazatelným písmem a jeho jméno nebude nikdy zapomenuto. Dodnes je vzorem pro mnoho mladých borců.

9 - DOST ČASTO SE HOVOŘÍ O CYKLISTICE VE SPOJENÍ S DOPINGEM.  JAK TO VIDÍŠ  A VNÍMÁŠ TY?

Bohužel je to tak a nemám z toho vůbec radost. V současné době se jezdí čím dál víc rychleji, závody jsou obtížnější. Objet Tour de France, Giro, Vueltu nebo i světový pohár  se stává naprostým očistcem. Sponzoři tlačí na pilu, diváci chtějí vidět rychlejší průměry,těžší tratě,  vyčerpanější závodníky, více pádu,kolapsů…proto si někteří jedinci pomáhají jak můžou. Je dobře, když někoho usvědčí a potrestají. Druhá věc je ovšem ta, že spousta procesů a obvinění je jen vykonstruovaných a vznikají naprosto plánovaně. Cyklistika se na Eurosportu stala druhým nejsledovanějším sportem, v době konání velkého etapového závodu jsou fotbalové stadiony v dané zemi poloprázdné, lidé si berou dovolenou a jdou sledovat závod ať už v televizi nebo na trati. Konkrétně fotbal tím přichází o veliké peníze a proto se jistí lidé snaží cyklistiku pošpinit. Je to jednoduše boj o peníze a sponzory. V naší zemičce, kde už nemáme jako jediná ze středoevropských zemí ani jeden mezinárodní etapový závod (dříve alespoň Závod míru), je vrcholová cyklistika pojmem zapomenutým. V době konání 3 největší sportovní události světa (MS ve fotbale, Olympijské hry) Tour de France , ji veřejnoprávní televize věnuje ze záznamu 15 minut kolem půlnoci , v novinách se dočteš pouze o dopingových skandálech nebo když se někdo na závodě zabije  , průměrný český občan nezná jména ani tří českých cyklistů, je velmi těžké sponzorovat cyklistiku a nějakým způsobem ji rozvíjet v podvědomí lidí. Přece jen je to i jisté kultuře sportu, kdy si průměrný cyklistický fanoušek vezme kolo a vyjede si na kopec povzbudit závodníky což je v kontrastu s  fotbalovými fanoušky zcela o něčem jiném. I tak se naštěstí u nás  na start marathónského závodu postaví i 1000 cyklistů, což je někdy mnohem více než je fanoušků na prvoligovém fotbalovém utkání, kola se prodávají ve velkém a lidé již sami přišli na to, že tento sport je opravdu moc krásný i bez médií a pozornosti. Cyklistika u nás se rozvíjí pomalu, ale přirozeně.   Na doping v cyklistice se tedy dívám jako na berličku slabších a zbraň závistivců a nepřejících. .


10 - KOLIK TAKHLE NAJEDEŠ KM ZA ROK, NEBO BĚHEM DNE – TRÉNINKU?

V loňském roce jsem najel 15 000 km , ale byla velmi dlouhá zima. Letos to mám rozjeto možná na 17 – 18 tisíc. Uvidí se. Je to hodně o objemu a taky o zdraví.  Člověk musí poslouchat hlas těla. Nelze si naložit více, než člověk snese.  Průměrný závod trvá 5 hodin, když pomineme časovky, a kritéria, ..někdy má závod i 7 hodin.. podle toho se musí trénovat. Samozřejmě , že to není jen o tréninku, ale i o životosprávě  , a způsobu života.. .. ovšem s djingem to kloubit moc nejde.  Každopádně je zde jednoduchá úměra – čím více najetých kilometrů, tím lepší  forma.


11 - NĚJAKÁ PERLIČKA Z CYKLISTICKÉHO ŽIVOTA?

Před dvěma lety jsem závodil na rámu české výroby. Firmu nebudu jmenovat. Jel sem těžký závod Beskyd tour s několikakilometrovými prudkými sjezdy, kde se jezdí i
devadesátkou, ale ten den jsem se moc necítil, tak jsem se rozhodl pro kratší trať ze dvou možných. . Dojel sem do cíle, tam se vzpamatoval, převlíkl a jel domů 10km na kole. Před domem jsem zabrzdil a upadlo mi přední kolo, protože se zlomila vidlice. Byl sem strašně rád, že jsem nejel delší trať závodu. Už bych tady asi nebyl.
 

12 - KDE TĚ BUDEME MÍT MOŽNOST VIDĚT JAK JAKO DJE TAK I JAKO CYKLISTICKÉHO ZÁVODNÍKA?

Co se týká hraní, tak pravidelně jednou měsíčně hrávám ve Fabricu. Nyní to budou v květnu 7.narozeniny klubu. Pokud se sejde dobrá nabídka s volným termínem, tak zpravidla hraji ještě druhé hraní v měsíci někde jinde. V červnu to budou narozeniny pražské Roxy. Ze závodu letos objíždím vybrané závody Moravského a Slezského poháru, závody MXM v Hulíně, chystám se na dva maratóny Beskyd Tour a asi i Krále Šumavy + místní „prestižní“ závody,kterým říkáme pouťáky.


13 - VZKAZ ČTENÁŘŮM MOONPROJECTS.CZ?

Choďte do klubu a když se místo toho pojedete projet na kole, tak si zkontrolujte sváry na rámu  i vidlici a mějte se rádi !

Odkaz na oficiální web Romana Hyde ZDE.

Touto cestou bych rád Romanovi poděkoval za poskytnutý rozhovor! Moon