Bubeníkovi Honzu Podzimkovi se splnil sen, když před na nabídku společného hraní kývli všichni členové jeho dnešní kapely Loyca. „Já jsem se znal s každým členem zvlášť, oni se navzájem neznali,“ prozradil Honza a odpověděl na otázky v pražské zkušebně kapely v Radotíně spolu se zpěvačkou Danou.  

JAK VZNIKL VÁŠ NÁZEV? CO TO ZNAMENÁ LOYCA?
Dana: Sešli jsme se v hospodě abychom konečně po třech měsících ustavičného hledání názvu něco vymysleli. Psali jsme co nás napadlo.
Honza: Ano, napsal jsem na papír lehce pozměněné jméno našeho dobrého kamaráda Ládi, příjmením Lojka. Jméno napsané jako Loyca vypadalo zajímavě, ale nepřikládali jsme tomu důležitost. Prostě to hezky znělo. Pak náš basista Petr někde vygooglil, že Sturnella Loyca, neboli Vlhovec Dlouhoocasý je krásný jihoamerický pták, z čeledi špačkovitých – celý černý s červeným pruhem, no zkrátka nádhera!

JE ZNÁMO HONZOVO TVRZENÍ, ŽE NEJLEPŠÍ HUDBA POCHÁZÍ Z DEVADESÁTÝCH LET, KDY SE KVALITNÍ A ORIGINÁLNÍ KAPELY PROSAZOVALY V MAINSTREAMU. CO JE PODLE VÁS DNEŠNÍ MAINSTREAM?
Honza: Dnešní mainstream je navoněné divadlo. Převládají styly, které kdysi byly průkopnické, ale dnes už docela vybrakované. Třeba hip-hop. Styl který byl naprosto zásadní pro hudební vývoj na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vzpomeňme na kapely Cypress Hill nebo House of Pain. Všechno parádní a originální muzika. Co je hip-hop dnes? Diskotéka. Ukňouraní černoši ve zlatém oblečení, muzika bez nápadu. Existuje kvalitní hiphop, třeba Loop troop rockers, ale to je těžký underground.
Dana: Mně osobně nejvíc štve, že hudba strašně podléhá trendům a že je to všechno hodně povrchní. To jak kapela vypadá, je mnohdy důležitější, než to co hraje a jak hraje.

NARÁŽÍTE TEDY PŘEDEVŠÍM NA DNEŠNÍ R´N´B A HIP-HOP VLNU?
Dana: Já mám hodně kamarádů, co na hip-hopu vyrostla a s dnešní podobou hip – hopu se rozhodně neztotožňují…
Honza: Nebo Emo. Připomíná mi to pop-metalové kapely z osmdesátek – všichni na hlavě trvalou. Emo je o tom samém. Pořádná patka, trendy tričko, hudební a umělecké sdělení nulové. Čili co je mainstream v hudbě dneska? Muzika bez obsahu, spíš jen takový soundtrack ke všednímu dni, případně páteční kalbě na diskotéce.

JAKÉ JSOU VAŠE OBLÍBENÉ KAPELY?
Honza: Je jich spousta. Na muzice si všímám sdělení, pocitu, dojmu, energie, atmosféry, groovu i muzikantských a skladatelských schopností. Kapely z minulosti – Beatles, Rolling Stones, Pink Floyd, z nedávné minulosti – Faith No More, Living Colour, Rage against the machine, Red Hot Chili Peppers, Guns N' Roses… To jen tak namátkou.

A Z TĚCH DNEŠNÍCH?
Honza: Tool, KoRn, Mars Volta, Nine Inch Nails Erykah badu, spousty jazzu, současného i minulého, funku, hiphopu. Eric Truffaz, Maceo Parker, Wayne Shorter, Miles Davis, Charlie Parker, mahavishnu orchestra, Chick Corea. To by bylo na dlouho…
Dana: Za mě rozhodně Skunk Anasies, Guano Apes, Erikah Badu, Radiohead, Lenka Dusilová, Wohnout a Chaka Khan.

NECHÁVÁTE SE JIMI INSPIROVAT, NEBO SI ZAKLÁDÁTE NA VLASTNÍ ORIGINALITĚ?
Dana: Určitě se jimi necháváme inspirovat. Bez toho to snad ani nejde.
Honza: Poučeni našimi velkými vzory se snažíme nepatrně přiblížit k nim, a pokusit se o pravdivou a upřímnou hudební výpověď. Zároveň to ale musí být sranda a pohoda mezi lidmi, jinak to nejde.

ČILI BY SE DALO ŘÍCT, ŽE SI ZAKLÁDÁTE NA JAKÉSI POCTIVOSTI V MUZICE?
Dana: Ano, je to pro mně důležité.
Honza: Poctivost je pro mě klíčové slovo. Dokonce důležitější než originalita. Poctivá zábavová kapela, přistupující k publiku na rovinu je mi sympatičtější než nějaké pseudoumění a honění si trička.

KDO SKLÁDÁ LOYCE PÍSNIČKY?
Honza: Skládáme všichni. Občas někdo něco přinese – nějaký nápad, který hudebně rozvíjíme. Poslední dobou většinou všechno vzniká zcela spontánně na zkouškách, bez jakékoliv
Dana: Prostě jamujeme a najednou máme písničku. Většinou ji necháme tak jak jí dáme napoprvé.

MÁTE NA SKLÁDÁNÍ NĚJAKÝ RECEPT?
Honza: Vlastně ty písničky vznikají čím dál rychleji, fungujeme jako stroj, seřízená mašina. Písničky, co vznikly jakoby mimochodem, při nějakém jamu, či rozehrávání se před zkouškou, jsou hudebně nejsilnější. Je to zajímavé, ale recept na to není. To jsou ty věci mezi nebem a zemí!

V LEDNU VYDÁVÁTE CD. CO NA NĚM MŮŽEME ČEKAT?
Honza: Nebude to klasické CD, ale jen dvoupísňový singl. Důvod je víceméně finanční a časový. Jsme teď docela dost plodní, tak bychom s velkou deskou rádi ještě počkali až bude hodně materiálu pohromadě a bude z čeho vybírat. Ta deska musí být skvělá, nejlepší.

CO TEDY 27. LEDNA LIDEM V ROCK CAFÉ NABÍDNETE?
Honza: Naplánovali jsme termín na úterý, kdy je volný vstup a přišlo nás poznat co nejvíc lidí. Nabídneme singl, aby si udělali představu o tom kdo jsme, co hrajeme. To je totiž asi to nejpodstatnější.

NAHRÁVÁTE VE FAUST STUDIOS, KDE NAHRÁVALA SVÉ DESKY CELÁ ŘADA SLAVNÝCH MUZIKANTŮ. JAK SE V NĚM CÍTÍTE A KTERÉHO MUZIKANTA SI CENÍTE NEJVÍC?
Dana: Pro mě to bylo vůbec první natáčení ve studiu. Trochu jsem se toho bála, kluci většinou neměli dobré zkušenosti. Ale tohle bylo naprosto v pohodě. Měli jsme hlavně štěstí na výborného zvukaře Derecka, původem z Ameriky. 
Honza: Já a Dandy jsme tam jako doma. V minulosti jsme tam už docela dost času strávili v našich předchozích společných hudebních konáních. Vážíme si například Mike Sterna, což je úžasný jazzový kytarista, a taky Jazze Colemana, se kterým jsme s Dandym spolupracovali. Velký muzikant a samorost. Setkání s ním je nezapomenutelné ve všech směrech.

KDO VÁM TEDY SINGL 27. LEDNA V ROCK CAFÉ POKŘTÍ?
Dana: Pokud to vyjde, tak naše kamarádka Marka Rybin, zpěvačka ze Skyline.

JAK JSTE SE S NÍ POZNALI?
Honza: Známe se dlouho, Praha je malá pocházíme ze stejné muzikantské party. Navíc moje sestřenice je s Markou kamarádka už od základní školy.

KDY PLÁNUJETE PLNOU DESKU?
Dana: Do roka bychom to chtěli stihnout. Materiálu je hodně, takže snad to vyjde!

29. prosince se ptal Martin Peška