Zveme zve Vás a Vaše přátele na vernisáže výstav fotografií doprovázející hudební festival JAZZINEC 2010.

Ivana Prokopa
Zahájení proběhne ve středu 10. března 2010 v 17 hodin ve výstavním prostoru Městského úřadu Trutnov.
11. 3. – 8. 4. 2010


Yvetty Stránské
Zahájení proběhne ve **čtvrtek 18. března 2010 v 16 hodin v Galerii DU Gymnázia Trutnov
19. 3. – 23. 4. 2010

Bonnie (Princ) Billy – foto: Yvett Stránská

Mají rozdílné vzdělání, věk, intuitivní vnímání a předešlé zkušenosti. Ona je žena, on muž, což u fotografů není k zahození vědět. Stejně tak, že ani jeden fotografii nevystudoval. Pojí je letité přátelství a nepřenosná láska k hudbě schopná pohnout zeměkoulí. Míří na ní doma i ve světě fotoaparáty a zvěčňují chvíle zázraků při nichž se tají dech nebo docela obyčejné vteřiny tvůrčího štěstí. Oslavují hudbu tím nejpřirozenějším způsobem: pokoušejí se do ní vcítit, vlézt si do její duše a část toho, co v ní spatřili, přenést na fotografie, což je stejně obtížné a nevysvětlitelné, jako zachycení krajiny před výbuchem.

Pokud by pouze mačkali spoušť a své fotografie prodávali do magazínů vyráběných na běžících pásech pro masy, asi byste se u jejich prohlížení moc dlouho nezdrželi. Nebyl by k tomu důvod, takových existují tisíce a podobně jako magazíny o ničem putují do sběru.

Ani jeden ani druhý si hudebníky nezvou do ateliérů, nezastavují je v zákulisí koncertů, nežádají o pózy. Čekají na ně pod podiem a toulají se po jeho okolí. Často nemají moc času, někdy doslova pár minut a tehdy jim celoživotní vztah k hudbě přichází vhod. Sice netuší ze které strany muzikanti přijdou, kam se postaví, kdy na sebe nechají udeřit světla, za to vědí co od nich mohou předpokládat, kdy se jako vlna po své hudbě sklouznou a žíly na čele se jim napnou k prasknutí. Ani tehdy nemají Yvetta s Ivanem vyhráno – muzikanti jsou totiž teatrální herci k pohledání. Proto čekají, až kolegové skončí svou práci a skloní dlouhá těla objektivů k zemi. Tehdy se z hudebních herců znovu stávají muzikanti – přirození, odevzdaní gestům vycházejícím z hudby a žáru publika. A před Yvettou a Ivanem se začnou odvíjet siločáry hudebních obrazů, k nimž mají potřebu najít klíč.

Jinak se hledá ten k jazzmanům a rokerům, zatraceně těžko pak k Tomu Waitsovi a nikdy také nemáte jistotu, že se vám podaří přiblížit napětí z tváře legendy anglického folku Martina Carthyho. Trpělivost se vyplácí u černých bluesmanů a vyloženým oříškem jsou muzikanti z oblasti world music, tedy hudby, o které lidé v Čechách nemají mnohdy ani zdání. Souvisí to s její divošskou magickou povahou, nepolapitelností a tisíciletou tradicí. U nich, z naprostého ustrnutí, v nejednom případě zapomenete na to, proč před nimi vlastně stojíte.

„Cokoliv se odvíjí před mýma očima, s tím jsem okamžitě spojen pevnou hadicí jak pupeční šňůrou dítě s tělem matky. Tak se lze nenásilně vbourat do všeho,“ napsal kdysi Bohumil Hrabal.

A Yvetta Ivanem se skrze fotografie nabourávají do nás.
Yvetta Stránská
23.9.1961, Jilemnice
Volná fotografka
Odkaz je ZDE.

Fotografie uveřejňuje v mnoha hudebních magazínech a spolupracuje s renomovanými festivaly. S hudebním publicistou Jiřím Moravčíkem a fotografem Ivanem Prokopem vede internetový portál zaměřený na world music a společně vydali tři knihy: Keltská hudba (2004), V tlamě afrického krokodýla ( 2006) a Když píseň tluče křídly do oken (2009).

Ivan Prokop
9.6.1954, Praha
Volný fotograf, člen Asociace Profesionálních fotografů ČR, člen Syndikátu novinářů
Odkaz je ZDE.


Několik otázek na fotografa Ivana Prokopa

PŘÍBĚH JE ZÁLEŽITOST DYNAMICKÁ, FOTOGRAFIE JE STATICKÁ. CO SE S NÍ DÁ UDĚLAT, ABY PŮSOBILA JAKO SOUČÁST PŘÍBĚHU?

Já si myslím, že není statická. Fotografie je živá, pokud se živě nafotí. A většina interpretů, o kterých se v knize hovoří, je hodně živých. Když se vám podaří zachytit jejich výraz, snímek není statický.

FOTOGRAFOVÁNÍ PŘI KONCERTECH JE SAMOSTATNÁ DISCIPLÍNA. JE NĚČÍM VÝJIMEČNÉ NAPŘÍKLAD FOTOGRAFOVÁNÍ HVĚZD WORLD MUSIC?

Na takovém koncertě máte většinou dovoleno fotografovat například jen při prvních třech písních nebo prvních deset minut. Na podobných koncertech bývá spousta fotografů, kteří si navzájem překážejí, a všichni navíc fotí z jediného místa. Máte tedy omezenou možnost záběru, nemůžete například couvat, vytvořit si odstup. A pódium bývá málo nasvícené. Výběr snímků je pak hodně těžký a občas se stane, že si nedáváte pozor, a nedokážete pak vybrat dostatečné množství kvalitních fotografií. I proto se snažím fotit jen to, co mě zajímá.

CO JE PRO VÁS ZAJÍMAVĚJŠÍ – EXOTICKÉ NÁSTROJE, NEBO OBRAZ TVÁŘE A CHOVÁNÍ HUDEBNÍKA?

Jednoznačně obraz tváře hudebníka nebo obecně atmosféra, kterou vytvoří. To je součást muziky. Nástroje jsou zajímavé, ale jsou jen prostředkem k představení hudby lidem. Výraz tváře člověka nebo způsob, jakým hraje, to je pro mne určitě důležitější než nástroj samotný, i když i ten bývá jako artefakt zajímavý.
Několik otázek na fotografku Yvettu Stránskou

JAK TY VNÍMÁŠ FOTOGRAFOVÁNÍ WORLD MUSIC? HUDBY, O KTERÉ PŘEDEM ČASTO NETUŠÍŠ, CO BYS OD NÍ MOHLA ČEKAT?

Možná jako cestování. Naplánujete si cestu do neznámé země, nastudujtete co nejvíce informací, ale až teprve namístě skutečně poznáváte a objevujete. Něco vás chytne za srdce okamžitě, něco později. Něco méně nebo vůbec. Proto raději stejně jako u cestování nic neplánuji, tak od té hudby nic neočekávám. Velmi ráda se totiž nechávám překvapit.

POVAŽUJEŠ NĚJAKÉ SETKÁNÍ S MUZIKANTY Z TÉTO OBLASTI ZA NEZAPOMENUTELNÉ, ČÍMSI NAPROSTO PŘEKVAPIVÉ?

Nezapomenutelných jich je většina s různě se mezi sebou prolínají, ale vždy mě naprosto ohromí ta úžasná energie, spontánnost a radost, které se přelévájí mezi podiem a diváky. A jsem šťastná když se mi to podaří zachytit.

JAKÉ TY OSOBNĚ DÁVÁŠ PŘEDNOST HUDBĚ?

Nejsem odborník na hudbu a mohu si tedy dovolit ten komfort dávat přednost pouze hudbě, která je mi blízká.